Dnes poprvé jsme společně s několika našimi seniory navštívili moji malou včelnici. Po dlouhé zimě počet úlů klesl z původních 8 na 5, ale i tak zůstalo dost radosti, o kterou jsem se chtěl podělit.
Včely jsou fascinující tvorové, pracovití a inteligentní; celé včelstvo tvoří dohromady jeden jediný živý, spolupracující organismus. O včelách by se dalo mluvit hodiny a hodiny, bez toho, aby se člověk opakoval. Pro naše klienty a mé kolegyně, které nás na “exkurzi” doprovázeli, jsem si ale žádnou dlouhou přednášku připravovat nemusel. Společně, chráněni klobouky, jsme veškerou teorii přeskočili a vrhli se hned na praktickou ukázku práce včelaře.
Nejprve jsme se seznámili s přípravou rámků, řekli si o tavení mezistěn a prohlédli, osahali a přivoněli k včelímu dílu. Při prohlídce úlů jsme měli štěstí – kromě dělnic, trubců a plodu jsme zahlédli také líhnoucí se včely; a především matku. Pokusil jsem se také zodpovědět některé zvídavé dotazy, které jen potvrzovaly, že “exkurze” zaujala jak seniory, tak náš personál.
Z jasných pozitivních reakcí návštěvníků včelnice je jasné, že v těchto pravidelných návštěvách budeme pokračovat i nadále. V úle se totiž pořád něco děje.
I když to nemusí být na první pohled patrné, návštěva u včel může mít také jiný význam, než jen zapojení-se do zajímavé činnosti. V některých případech mohou být totiž včely součástí životního příběhu seniora, a pro něj je tato návštěva o to cennější. Právě to se nám stalo dnes a jsme tomu moc rádi.
-chlup-