Staňte se dobrovolníkem!

ADRA je humanitární a rozvojová organizace, která pomáhá ve více než 100 zemích světa. Její dobrovolnická centra po celé republice propojují lidi ochotné pomáhat s těmi, kdo pomoc potřebují (senioři a seniorky, lidé se zdravotním postižením a další).

Domov Božice s touto organizací a hlavně s jejími dobrovolníky spolupracuje a má zájem se na jejich návštěvy těšit i v budoucnosti. Tímto příspěvkem bychom chtěli oslovit tu část veřejnosti, kterou téma dobrovolnictví zajímá a která by s námi chtěla spolupracovat stejnou měrou, jako my s ní.

Oslovili jsme několik dobrovolníků, kteří navštěvují nebo navštěvovali naše seniory v Domově Božice a položili jsme jim několik otázek. Tyto otázky Vám, jejich případným kolegům, mohou napomoci k vytvoření Vašeho vlastního pohledu na celé toto téma. 

1). Co Vás vedlo k tomu stát se dobrovolníkem?

2). Proč věnovat část svého volného času ostatním?

3). Jaké pocity Vám práce dobrovolníka přináší/přinášela?

4). Pokud jste při práci dobrovolníka zažil/zažila něco, co byste rád/ráda předal/předala ostatním, co by to bylo (vzpomínka, ponaučení…)?

Slečna A.: 

  1. Zvědavost a taky touha nějakým způsobem “pomáhat”. Možná to zní nudně, ale představa trávení byť jen krátkého času s lidmi, kteří si toho už tolik prožili mi přišla zajímavá (a ne nadarmo, ve finále jsem si od mnohých babiček vyslechla řadu smutných i veselých příběhů a načerpala spoustu myšlenek, které mne donutily víc přemýšlet o stáří a životě obecně). 
  2. Protože na světě nejsme sami, myslím, že pokud máme možnost nějakým způsobem zpříjemnit závěr života druhým, proč se o to nepokusit? O nic přeci nejde, povídat si s ostatními není nikterak těžké, stojí to jen zlomek úsilí. Navíc si myslím, že je to obohacující pro obě strany.
  3. První, co mě napadá je určitě radost. Do domova jsem se vždy těšila, nikdy jsem dopředu nevěděla, koho potkám, nebo kdo z babiček (a dědečků) na mě bude mít zrovna čas, to ale  vlastně vůbec nevadilo. Vždy se našel někdo, kdo si chtěl popovídat. 🙂
  4. Moje nejkrásnější vzpomínky jsou na jednu z babiček, ke které jsem chodila nejčastěji. Myslím, že čistějšího a hodnějšího člověka jsem nikdy nepotkala. Byla trpělivá, milá, upřímná a vždycky se usmívala (i ve chvílích, kdy ji to jistě stálo značné úsilí). Myslím, že domovy důchodců v sobě ukrývají spoustu takových lidí, jako byla ona — stačí se jen pokusit je najít a poznat.

Prozatím jsme neobdrželi odpovědi od všech oslovených dobrovolníků, takže tento příspěvek se, jak doufáme, brzy rozšíří.

V případě zájmu o dobrovolnictví v našem Domově prosím kontaktujte ADRu. Těšíme se na Vás!

 

JEDNA Z MNOHA MOŽNOSTÍ “PRACOVNÍ NÁPLNĚ” DOBROVOLNÍKŮ JSOU SPOLEČENSKÉ HRY

-chlup-