Demence

Tento a následující příspěvek bude o neveselém tématu, o demenci. První z nich podává o tomto degenerativním onemocnění mozku základní informace, druhý přiblíží jedno ze školení o demenci, kterým jsme prošli: Virtuální realita – demence. Druhý je opakem prvního: zatímco první článek je jen teoretický, druhý je pouze praktický (a s akčnějšími fotografiemi). Pro čtenáře, kteří se s tématem demence ale prozatím nesetkali, doporučujeme přečíst články oba.

Slovo “demence” nebo “dementní” je známé a běžně se používá. Jen málokdy je však veřejností chápáno a využíváno také jinak, než jen nadávka. Demence je nemoc, která má hodně společného třeba s cukrovkou (diabetem) – demence také nebolí a bez včasné diagnostiky se odhalí, až když výrazněji zasahuje do života nemocného. Demence je způsobena postupným snižováním kapacity mozku až na 1/3 (!!!). První fáze onemocnění může být ale zpočátku velmi plíživá a nepozorovatelná – od vzniku choroby k rozpoznání problému (blízkými nebo samotným nemocným) může uplynout 10 let, během nichž již došlo k dalším poškozením.

Domov Božice poskytuje své služby 87 klientům, z toho 70 z nich využívá služby Domova se zvláštním režimem, proto je nám tato problematika známá a blízká zároveň. Tento článek vznikl, aby ji přiblížil také rodinám našich klientů a ostatním. Někteří blízcí našich nynějších klientů některé projevy tohoto onemocnění znají velmi dobře; jsou to převážně ty rodiny, které o svého dementního nemocného nějakou dobu sami pečovali. Mohou to být běžné projevy zapomínání (bloudění, jména blízkých),  ztráta běžných schopností a dovedností (nemocný neví, jak používat sprchu, jak se obléci), halucinace, obrácení cyklu den-noc, těžce pochopitelné chování a mnoho dalších projevů, které nemocného mohou omezovat a stresovat. Průběh onemocnění může mít obrovské výkyvy, během nichž nemocný může rychle střídat míru svojí soběstačnosti nebo míru orientace – v jednu chvíli ví, kde je, kdo je a co dělá, v dalším okamžiku se vše může změnit. Tyto změny se dějí bez vědomí nemocného – nedělá to “schválně”. Je zbytečné ptát se dementního otázkou začínající “Proč?”, protože na otázku neodpoví, nebo odpovědi nerozumíme. Celkově komunikace s dementním člověkem může připomínat rozmluvu mezi lidmi hovořícími cizími jazyky, které navzájem neznají.

-chlup-