Následující, prozatím blíže neurčený, počet příspěvků bude věnován humoru. Humor má mnoho podob, každý ho projevujeme jinak a každý máme jiný způsob jeho chápání. Většině našich klientů, napříč věkovým spektrem i napříč spektrem jejich rozličných omezení, je humor stále blízký. Dokáží se smát, mnohdy také sami rozesmějí. Někteří z našich klientů byli a jsou vypravěči anekdot nebo veselých příběhů ze života, jiní dokáží rozesmát jediným slovem nebo vtipnou glosou, někteří se sami stali součástí humorných příběhů.
Mnoho let jsem tyto příběhy a “hlášky” zaznamenával a o některé z nich bych se chtěl podělit. Nic z níže uvedeného není mířeno proti člověku, nic není míněno a nesmí být chápáno jako posměch. Je tomu právě naopak – humor nás nerozděluje, humor nás spojuje. Aby vše bylo “fér”, část “hlášek” patří také personálu, který Domovem za posledních 20 let prošel.
Klientka u lékaře: “Pane doktore, mám v sobě diamant, jsem zvědavá, co s tím uděláte.”
Pečovatelka 1: “…máme televizi od jů tů (U2).” /chtěla říct ou tů (O2)/
Klientka: “Včera jsem se dívala na pohádku. Na tu ruskou, na toho Ledňáčka.”
Pečovatel: “Myslíte Mrazíka?”
Klientka na pečovatelku: “Sestři, já Vás mám tak ráda,” zachází za roh: “když Vás nevidím.”
Klient upadl. Pečovatel mu pomáhá vstát. Pečovatel: “Jak se stalo, že jste upadl?”
Klient: “Já ani nevím, asi jsem zakopl cestou když jsem šel za tebou abys mě zvedl.” Krátce se zamyslí a dlouze směje.
Klientka (večer, hlasité volání): “Sestři, kolik je hodin?”
Sestra (šeptem): “Devět.”
Klientka (hlasitě): “Kolik?”
Sestra (šeptem): “Devět.” Číslo ukáže na prstech.
Klientka (hlasitě): “Devět?”
Sestra (šeptem): “Ano,” kývne hlavou.
Klientka (hlasitě): “Devět ráno nebo večer?”
Sestra (šeptem): “Večer.”
Klientka (hlasitě): “Je devět večer?”
Sestra (šeptem): “Ano, devět večer,” kývá hlavou.
Klientka (hlasitě): “Děkuji. Stejně nevím.”
Táborák, pálení čarodějnic. Pečovatel: “Uhořet, to musela být ale blbá smrt.”
Pečovatelka: “Já bych se chtěla zadusit kusem krkovičky, to musí být krásná smrt.”
Pečovatel: “Než jste přišel sem, co jste dělal, pracoval jste někde?”
Klient: “No já jsem chtěl. Řekli – přijď v pondělí na šestou. Přišel jsem v úterý v 10.”
Pečovatel: “Aha, to je blbý.”
Odmlka. Klient: “Ale stejně si myslím, že mě nevzali kvůli těm montérkám špinavým od barvy, co jsem měl na sobě.”
Pečovatel: “To by ale v dílně nemuselo vadit…”
Klient: “To byla pekárna!”
-chlup-