Myšlenka péče o přestárlé a opuštěné občany formou ústavního zaopatření našla v Božicích svůj ohlas již koncem 19.století. U zrodu výstavby ústavu pro chudé opuštěné staré lidi a děti stál tehdejší křídlovický farář prelát Max Mayer.

V r. 1892 byl v Křídlovicích založen Výbor na zbudování útulku pro starce a děti. Křídlovická obec darovala stavební místo ve východní části obce (naproti nedávno postavené obecní budově sloužící poště a četnické stanici). Během dvou let se podařilo výboru sehnat sbírkami a dary potřebné finanční zajištění stavby. Původní stavba, jež měla sloužit (ale nesloužila) jako útulek pro staré lidi, byla postavena během let 1894-1895. Správy ústavu se po jeho posvěcení ujaly v roce 1895 Milosrdné sestry sv. Karla Boromejského. Ty zde zřídily školu pro učitelky ručních prací a v další budově postavené roku 1898 měšťanskou dívčí školu. Celá druhá dominantní budova ústavu Maria Hilf byla dostavěna roku 1906 a sloužila jako dívčí penzionát.

Ten byl v roce 1939 uzavřen a celý objekt sloužil až do roku 1945 jako domov důchodců pro občany německé národnosti. Poté zde bylo do roku 1950 jednak středisko pro děti-sirotky německé národnosti a současně byla v přízemí a I. poschodí kláštera zřízena měšťanská škola (pozdější střední škola). Ta zde byla až do konce srpna 1954.

V roce 1950 byl v budově kláštera zřízen Charitní domov pro přestárlé občany. Opuštěné německé děti byly rozděleny do rodin po celé Československé republice. Příchod přestárlých a nemocných občanů a sester boromejek z Charity Velichov u Karlových Varů v noci 26. 7. 1950 vedl k vystěhování střední školy z klášterních místností. Po více než třech měsících se škola do kláštera načas vrátila.

Koncem 50. let žilo v domově, který do roku 1960 spravoval řád sester Sv. Karla Boromejského, průměrně 180 důchodců. V roce 1957 zde byly provedeny četné vnitřní i vnější stavební úpravy, vybudován výtah a zřízena samostatná elektrická přípojka s transformátorem. Dále byl vybudován vodovod pro domov pod farskou zahradou.

V roce 1960 se domov důchodců stal součástí Ústavu sociální péče Okresního národního výboru. O 140 přestárlých občanů pečovalo přes 30 řádových sester i další civilní zaměstnanci. Prostředí domova důchodců bylo neustále vylepšováno modernizováno, podobně jako přilehlá zahrada.