Dnes jsme se, téměř po roce, opět setkali s našimi bývalými zaměstnanci.
Setkání přátel je vždy příjemné. Smáli jsme se, povídali, vzpomínali… Nastalo také pár dojemných chvilek, například když si někteří z našich dlouholetých klientů při pohledu na tváře našich návštěvnic vzpomněli na jejich jména nebo se s nimi po několika desetiletích objali.
Pro naše starší kolegyně jsme si připravili prezentaci fotografií, která je seznámila se změnami a činnostmi minulého roku. Na přání jsme pak přidali také několik dalších prezentací, určených jako vzpomínka na seniory, kteří nás v poslední době opustili a které naši hosté znali.
Letos opět naše pozvání přijaly jen samé ženy. Vzhledem k tomu, že ve čtyřicítce pozvaných figurovali pouze dva muži, to ale není překvapivé. Pro některé z našich bývalých kolegyň to bylo poprvé od doby jejich odchodu do důchodu (v době před 20ti až 30ti lety), co svoje bývalé pracoviště navštívily. Není proto divu, že byly při prohlídce Domova, která proběhla na jejich přání, velmi překvapené. Musíme dodat že příjemně.
Pro dnešního návštěvníka Domova je téměř nemožné si představit, jak vypadal interiér i exteriér této historické budovy před dvaceti a více lety. I když by samotný popis rozdílů a postupných přeměn našeho domova jistě vydal na knihu, věnujeme mu pouze příspěvek. Ale to až příště.
-chlup-