Myšlenka péče o přestárlé a opuštěné občany formou ústavního zaopatření našla v Božicích svůj ohlas již koncem 19.století. U zrodu výstavby ústavu pro chudé opuštěné staré lidi a děti stál tehdejší křídlovický farář prelát Max Mayer.
V r. 1892 byl v Křídlovicích založen Výbor na zbudování útulku pro starce a děti. Křídlovická obec darovala stavební místo ve východní části obce (naproti nedávno postavené obecní budově sloužící poště a četnické stanici). Během dvou let se podařilo výboru sehnat sbírkami a dary potřebné finanční zajištění stavby. Původní stavba, jež měla sloužit (ale nesloužila) jako útulek pro staré lidi, byla dostavěna roku 1895 (nynější správní budova). Správy ústavu se po jeho posvěcení ujaly v roce 1895 Milosrdné sestry sv. Karla Boromejského. Ty zde zřídily školu pro učitelky ručních prací a v další budově postavené roku 1898 měšťanskou dívčí školu. Celá druhá dominantní budova ústavu Maria Hilf byla dostavěna roku 1906 a sloužila jako dívčí penzionát.
Ten byl v roce 1939 uzavřen a celý objekt sloužil až do roku 1945 jako domov důchodců pro občany německé národnosti. Poté zde bylo do roku 1950 jednak středisko pro děti-sirotky německé národnosti a současně byla v přízemí a I. poschodí kláštera zřízena měšťanská škola (pozdější střední škola). Ta zde byla až do konce srpna 1954.
V roce 1950 byl v budově kláštera zřízen Charitní domov pro přestárlé občany. Opuštěné německé děti byly rozděleny do rodin po celé Československé republice. Příchod přestárlých a nemocných občanů a sester boromejek z Charity Velichov u Karlových Varů v noci 26. 7. 1950 vedl k vystěhování střední školy z klášterních místností. Po více než třech měsících se škola do kláštera načas vrátila.
Koncem 50. let žilo v domově, který do roku 1960 spravoval řád sester Sv. Karla Boromejského, průměrně 180 důchodců. V roce 1957 zde byly provedeny četné vnitřní i vnější stavební úpravy, vybudován výtah a zřízena samostatná elektrická přípojka s transformátorem. Dále byl vybudován vodovod pro domov pod farskou zahradou.
V roce 1960 se domov důchodců stal součástí Ústavu sociální péče Okresního národního výboru. O 140 přestárlých občanů pečovalo přes 30 řádových sester i další civilní zaměstnanci. Prostředí domova důchodců bylo neustále vylepšováno modernizováno, podobně jako přilehlá zahrada.