Co nikdy nevypustit z úst…

K našemu seriálu příspěvků Humor po Božicku musel vzniknout jeho protipól, který by dokázal popsat situace a věty, na kterých není humorného vůbec nic. Díkybohu k nim nedochází často, ale o to více pak žasneme nad tím, co jsou někteří lidé schopni a ochotni říci jiným lidem, kteří navíc právě prožívají poslední chvíle svého života. Často by z toho zatrnulo i Hitchcockovi. 

Byl by omyl očekávat, že následujících několik řádků bude popisovat, co děsivého v uplynulých letech řekli nebo udělali naši klienti nebo personál Domova. Příběhy jsou o některých rodinách našich seniorů a o jejich chladných reakcích na umírání a smrt svého blízkého; a o to děsivější jsou. Pokud si nejste jisti svoji reakcí na celý tento příspěvek, přečtěte si první řádek a zjistíte, zda chcete ve čtení pokračovat. 

Pokoj klientky. Dcera se nad lůžkem svojí odcházející matky svěřuje zdravotní sestře se svými nejhoršími obavami: “Nám by se teď nehodilo aby umřela, pořídili jsme si auto na leasing.”

Stejná situace… Syn, po minutové návštěvě u lůžka: “Já odcházím, už to nemůžu ani vidět.”

Stejná situace… Netrpělivý dotaz na pečující personál: “Jak dlouho to ještě může trvat?”

Stejná situace… Dotaz na pečující personál: “Myslíte, že vydrží do pondělka? Zítra máme oslavu narozenin, tak by se to teď moc nehodilo.”

Stejná situace… Dcera klienta: “Je na něho strašný pohled. Už nepřijedu, kdyby zemřel až po patnáctým, tak mi někdo důchod pošle, že?”

Stejná situace… Dcera odcházející matce při odchodu z pokoje: “Bože mami, hlavně ne na Vánoce.”

Stejná situace… Syn naštvaně pečujícímu personálu: “Tak my sem jedeme takovou dálku a ona nevnímá!”

Pečovatel doprovází syna, který se chce rozloučit se svou zesnulou matkou. Cestou se syn ptá na prstýnek, který měla matka na ruce. Pečovatel: “Ten jsme předali do úschovy do trezoru. Paní X měla ještě náušnici, ale ta nám nešla sundat.” Syn z kapsy saka vytahuje štípačky: “Vím o ní.”

Může se zdát, že příběhů není mnoho (vzhledem k tomu, že byly sesbírány během posledních dvaceti let), ale i jediný další by byl příliš, a proto doufáme, že tento příspěvek se svého pokračování nedočká. 

Děkujeme, že takoví nejste.

-chlup-